Kdy mě velebně zvonivý hlas autoharfy zasáhl poprvé? Sám sobě jsem se snažil poctivě odpovědět ve své knížce Zápisky osamělého poutníka s autoharfou vydané na jaře roku 2010.
Miloslav Nevrlý, jeden z mých vzácných učitelů, poznamenal na obalu knížky:
„Bratře Martine,...
Rád bych Ti dodatečně poděkoval i za laskavost, kterou jsi mi prokázal, když jsi se svou krásnou rodinou před několika roky doprovázel v Liberci písněmi večer spojený s mými Karpatskými hrami. Právě díky tomu večeru a neznámým hudebním nástrojům, na které jste hráli, vím to, co se Tvoji budoucí čtenáři dozvědí až z Tvé poutnické knížky. Že totiž autoharfa není ona zlatem zářící, obrovská železná věc, na kterou krásně oblečené dámy zdobně hrají začátek Vltavy Smetanovy Mé vlasti a která je tak těžká a neskladná, že je nutno ji dopravovat autem. Nýbrž že je to nevelký, ale umnou rukou zhotovený dřevěný nástroj, který rozjasňuje za mořem již druhé století lidem duše a se kterým se poutník může lehce a svobodně loudat dalekými kraji a dělat radost svým posluchačům...“
Dnes takových poutníků není mnoho, vlastně jich ubývá. A to kdysi, ve svých zlatých dobách, se mohla autoharfa pochlubit přídomkem „nejoblíbenější národní nástroj“, samozřejmě za oceánem.
Ale třeba právě teď nastal dobrý čas pro nový začátek...

Co Tě naučím

Přirozený styl hry vycházející z tradičního amerického muzicírování, který báječně doprovodí zpěv osamělého poutníka, ale hodí se také k instrumentálnímu provedení písní.
Většina mých starých učitelů, jakými byli například Mike Seeger, Maybelle Carter či Kilby Snow, už dnes nerozeznívá své pozemské harfy. Ale díky jejich láskyplnosti, píli a citu zůstalo dávné tajemství zachováno.
Po mnoha letech hledání jsem si osvojil způsob hry využívající palce, prostředníku a ukazováku pravé ruky (s použitím náprstků). Zvuk autoharfy se tak otevírá v celé své kráse, nechybí konejšivě zadumané hluboké tóny ani ono typické vzrušující zvonění. Základní doprovod je možno zpestřit bezpočtem rytmických variací. Melodické pasáže jsou srozumitelné a průzračné.
A s jasným vědomím toho, že neexistuje žádný jediný „správný“ (tedy ani žádný „špatný“) způsob, jak hrát na autoharfu, i tentokrát jedním dechem dodávám:
Můj způsob výuky nabádá k rozvíjení vlastního tvůrčího přístupu, hledání vlastní neopakovatelné Cesty.

Co Tě nenaučím

Neživé přehrávání hudebních partů a bezduché kopírování vzorů.
Věřím, že pár procítěných tónů v dobrém souladu znamená víc než nekonečné hodiny technických cvičení bez niterné účasti a radosti.

Co budeš potřebovat

Kromě touhy po novém dobrodružství svou vlastní autoharfu.
Vzhledem k množství modelů a jejich různorodému uplatnění je dobré ujasnit si vše ještě před nákupem nástroje.
Autoharfy v prvotřídní kvalitě (dnes výhradně americké výroby) a další příslušenství nabízí například naše zásilková služba Country Home. Samozřejmě Ti rád poradím s výběrem.
Na naši víkendovou Školu Old-Time Country Music je možnost zapůjčení nástroje.

Jak probíhá výuka hry na autoharfu